Balkánský tým: Je stále chladněji!
Dnes je druhý den naší cesty zemí, již místní lidé nazývají Makedonie. Včera to bylo intenzivní. Od 8 hodin ráno do 3 odpoledne jsme cestovali naším busem Světopochoďákem pouze s krátkými zastávkami - za účelem překročení hranice, za účelem setkání se zastupiteli dvou měst - a zakončili jsme v krásném městě Ohrid, ležícím na břehu jezera, kde jsme se setkali s místostarostou a potom jsme měli veřejné setkání, na něž nás pozvali členové Institutu pro obranná a mírová studia Univerzity Skopje.
Z blogu Tonyho Robinsona, jednoho z účastníků
balkánského týmu, který začal svou cestu v tureckém Istanbulu a se
základním týmem pochodu se spojí v Ženevě. Zážitky účastníků pochodu z
tohoto i dalších týmů
můžete sledovat online na blog.theworldmarch.org
Makedonie, 31. října 2009
Den začal za deště a chladu a skončil jen za chladu. Je tu asi o 10 stupňů méně než v Turecku. Změny prostředí z vyhřátého busu ven do zimy, do vytopených budov a zpět, mi přivodily malinké nachlazení, takže chodím s batohem plným kapesníků a léků proti nachlazení, abych mohl fungovat!
V Ohridu jsme šli asi dvoukilometrový pochod se skupinou entuziastických školáků, kteří nesli všechny naše vlajky a bannery. Vypadalo to jako školní pochod a bylo super vidět, že alespoň u mladých vzbuzujeme povědomí.
Naším místním průvodcem je velice hodný muž jménem Dejan, který žil devět let v Itálii, znal tamní lidi ze Světa bez válek a zařídil náš veškerý pobyt v Makedonii. Má asi to nejstarší auto, jaké jsem kdy viděl - vypadá, jakoby se mělo rozpadnout, jakmile vjede do první díry na silnici. Je jasné, že standardy Makedonie ohledně údržby aut ještě nejsou na úrovni EU.
Makedonská republika je novou zemí, kterou by si frakce v Bulharsku, Řecku a Albánii docela rády rozdělily mezi sebe. Stále hledá svoje místo ve světě mezinárodních vztahů. Veřejnost je proevropská a pro-NATO, očividně máme jinou vizáž a budeme muset být diplomatičtí. Dejan se bojí, že média udělají ze Světového pochodu ZA mír a nenásilí Světový pochod proti NATO. Pro nás je to samozřejmě to samé, ale Dejan lpí na tom, aby to byla ta první zpráva. Uvidíme, jak tisk zareaguje. Dnes jsem si navlékl košili a kravatu - máme se setkat s prezidentem a navrhnout mu, aby vláda stáhla vojska z Iráku a Afghánistánu. Uvidíme, jestli nás vyhodí ze země! (Setkání s prezidentem bylo nakonec zrušeno - pozn. překl.)
Včera večer jsme se setkali se skupinou skvělých profesorů z Univerzity ve Skopje. Jsou z oddělení Obranných a mírových studií a to, co říkali, odráželo přesně naše názory. Mluvili o mezinárodních, národních a místních problémech, všechno souhlasilo s tím, co Humanisti říkají už 40 let. Je super, že se takové myšlenky učí na nejvyšší vzdělávací úrovni v zemi.
Jejich oblast výzkumu a rozvoje je zaměřena na dosahování míru a řešení konfliktů, které by se učilo na nejnižších stupních školy a bylo by zaměřeno na mladé. Je to pro nás tak zajímavé! Dnes se ještě s profesory setkáme a uvidíme, zda je šance, že by mohli v místě založit pobočku Světa bez válek.
Dnes nemám z výletu moc anekdot. Nicméně, málem jsme ztratili našeho kameramana Marca na benzínce, když jsme přijeli z Turecka. Jeli jsme busem několik hodin bez zastávky a někteří lidé začínali trpět, takže jsme zastavili na benzínce. Samozřejmě se všichni vyvalili ven a šli si nakoupit a udělat, co bylo potřeba. O deset minut později jsme zase seděli v buse a s tradičním „Jsme všichni?", na které vždy každý odpoví „Ano", jsme vyjeli. Za dvě minuty nám volal Marco, který byl na záchodě a nikdo si nevšiml, že chybí!
Pokud je tohle to nejhorší, co se nám stalo, tak si nevedeme zas tak špatně.
Tony
Zdroj: blog.theworldmarch.org
