Zprávy

Světový pochod podporují:

Nejnovější podporující


Iniciátor pochodu

S láskou z Ruska

Z blogu Tonyho Robinsona, jednoho z účastníků základního týmu, který jde hlavní trasu z Nového Zélandu a nyní prochází Ruskem. Zážitky účastníků pochodu z tohoto i dalších týmů můžete sledovat online na blog.theworldmarch.org

„Z Ruska s láskou..." byl název, který jsem chtěl původně dát tomuto článku, ale ve skutečnosti si myslím, že ještě lepší najdeme ve slavné písni od Boney M, Rasputin: "Oh those Russians!"

Bezpečnost v Rusku je neuvěřitelná. Dnes jsme měli několik schůzek, o kterých napíšu později, a poté jsme se rozhodli jít na Rudé náměstí a podívat se na Kreml a chrám Vasila Blaženého. A tak se 20 z nás vydalo k Rudému náměstí. Jako obvykle, Renata měla svou mírovou vlajku a kráčela s ní jako vždy velice hrdě. Najednou si Horacio uvědomil, že nás sledují dva muži od bezpečnosti ve chlupatých čepicích.

Dohnali nás, začali mluvit s Evgenem, naším ruským průvodcem a přítelem z Petrohradu, a vyšlo najevo, že mají problém s naší vlajkou. Ještě víc měli problém s logem Světového pochodu a než jsme se nadáli, stálo u nás 5 policistů a 3 tajní agenti. Promluvili si s Evgenem, potom přijel náš ruský koordinátor Juan Carlos, a zpráva byla jasná - loga nejsou dovolena. Museli jsme schovat všechny naše loga, sundat odznáčky, obrátit naruby bundy atd. Až potom nám dovolili pokračovat na Rudé náměstí... Takto jsem si představoval život za doby sovětů. Je opravdu nemyslitelné, že Ruský systém funguje pořád stejně. Glasnost znamená otevřenost, co se s ní stalo?

 

Základní tým a ruská bezpečnost

 

Každopádně, potom jsme se domluvili s Montse, která zná lidi, kteří znají lidi, kteří znají moskevského starostu. Myslela si, že kdyby se nechala zatknout s transparentem, dostala by se lehce z vězení pomocí pár telefonátů. Nechtěl jsem ji nechat jít do vězení samotnou, takže jsem se přihlásil, že s ní ten transparent na Rudém náměstí rozvinu. Ale když jsme přišli na náměstí, tak bylo uzavřené. Nepustili nás dovnitř! Takže jsme nemohli provést nás akt občanské neposlušnosti ve stylu Martina Luthera Kinga.

Nicméně jsme se shromáždili před chrámem Vasila Blaženého a po chvilce váhání jsme vytáhli velký transparent Světového pochodu a vyfotili jsme se s ním, rychle jsme ho schovali a nic se nestalo! Nebyla tam žádná policejní auta, žádné davy tajných, kteří by nás zatkli a udělali z nás mučedníky nebo něco, co by zajistilo naši přítomnost v zítřejších světových médiích... Jaké zklamání!

 

Základní tým před chrámem Vasila Blaženého

 

Takže, zpět k tomu, co jsme dělali předtím. Šli jsme do Gorbačovovy nadace, abychom se setkali s její výkonnou ředitelkou Olgou Mikhailovnou Zdravomislovou, která nás provedla po výstavě, potom jí Rafa předal dokumenty Světového pochodu a domluvili jsme se schůzku Gorbačovem v Berlíně, během summitu držitelů Nobelových cen. Pokud se to podaří, tak to bude fantastické :-) Toto setkání se uskutečnilo díky snahám Ekatariny Zagladiny, která je naší kontaktní osobou s organizací držitelů Nobelových cen a s jejich berlínským summitem. Je také dcerou Vadima Zagladina, bývalého politika a Gorbačovova poradce během doby Perestrojky a Glasnosti. Mockrát jí děkujeme, že tohle všechno umožnila.

 

Základní tým v Gorbačovově Nadaci

 

Poté jsme šli na ruskou Akademii věd, Institut latinskoamerických studií, kde jsme se setkali s naším dlouholetým přítelem, humanistou Borisem Kovalem, který byl po mnoho let (vlastně možná ještě je) předsedou Humanistické internacionály. Setkali jsme se s dalšími lidmi, které zajímá humanismus. Ptali se nás, jak se humanismus vyvíjí po celém světě a pak se ptali na motivace každého z nás, ze základního týmu. Nahrával to ruský novinář, který připravuje programy ve španělštině. A potom nás Boris pozval na oběd. Skvělé...

 

Základní tým v Latinskoamerickém institutu ruské Akademi věd

 

Po této schůzce jsme měli ono setkání s ruskou bezpečnostní službou a přišli jsme do hotelu zmrzlí a unavení. Ale aspoň jsem měl něco neobyčejného, co mohu napsat do tohoto blogu.

 

Autor tohoto článku Tony Robinson a česká účastnice pochodu Lucka Fialová

 

Teď mám trochu špatné zprávy pro ty, co si zvykli číst můj blog každý den a posílají mi krásné vzkazy. Dnes to byl na nějakou dobu můj poslední den se základním týmem. Slíbil jsme přátelům z Pressenzy, že se v Turecku připojím k balkánskému týmu a pomůžu jim pokrýt cestu z Balkánu do Švýcarska. Takže za chvilku letím do Polska, dvě noci se vyspím doma v posteli, vyperu si oblečení a v pondělí odletím do Istanbulu. Pak mě čeká dvanáctidenní cesta autobusem... Co jsem si jen myslel, když jsem se na to přihlásil??

Dál budu aktualizovat svůj blog, ale s jinými představiteli. Budou zde nové anekdoty, nová přátelství, nové zkušenosti a nové potíže. Bude to super...

S velkým pozdravem a s láskou z Ruska...
Tony

Zdroj a více fotografií: Blog účastníků Světového pochodu