Můj – již poměrně dlouhý život se doposud odehrával v míru. V míru – bez zákopů, masových hrobů, šrapnelů, tanků, válečných soudů. Vše, co vím o tzv. „velkých válkách“ historie, i menších válečných střetech současnosti je pouze zprostředkované. Z dokumentů, filmů, vzpomínek si lze udělat alespoň částečnou představu o válkách zuřících na naší malé modré planetě. Válkách vedených na první pohled ušlechtilými, jindy zase naopak na první pohled viditelně ideologickými, ekonomickými, či náboženskými motivy.
Mé vzpomínky tedy nemohou být ovlivněny vlastní válečnou zkušeností. Avšak zkušenost z roku 1968, kdy došlo k přepadení, zabrání naší země vojsky tzv. spřátelených armád v čele s bývalým SSSR stejně jako k bezprecedentnímu zásahu do života všech obyvatel, k násilnému vytržení z naší vlastní – evropské kultury, zlomení mnohých charakterů – právě tato zkušenost mi velí být na pozoru, na pozoru před agresí, světovým megalomanstvím, falešným vůdcovstvím, atd.
Je módní „být nad věcí“, starat se o vlastní byznys, zábavu, prosperitu, zisk. Je módní postupně si zvykat na násilí, zneužívat konkrétních situací ve vlastní prospěch. Mír – ten vzácný a nedoceněný stav bereme jako normální. Jak tenké ostří nás všechny dělí od válečných vřav. Proto sledujme dění ve světě, angažujme se proti násilí, usilujme o to, aby každý z obyvatel modré planety země zažil stejný luxus jako já – prožžít svůj život v míru.
Irena Ondrová
primátorka Zlína ›