Jose Saramago
spisovatel a novinář, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Portugalsko
Jose Saramago je portugalský spisovatel, jeden z nejvíce považovaných světových autorů románů. Jako novinář byl cenzurován a pronásledován Salazarovou diktaturou. V roce 1974 se zapojil do Revolution of the Lilies (Liliová revoluce), která přinesla Portugalsku demokracii. I jako skeptik a intelektuál vždy ve svém postoji udržoval etiku a estetiku nad politickým straněním, se závazkem vůči lidstvu. V té době uznávaný všestranný spisovatel, žil střídavě v Lisabonu a na španělském ostrově Lanzarote (Kanárské ostrovy). Román, díky němuž se stal novodobým nejlepším autorem románů nese název Levantado do Chao (1980). Tento historický román, psaný venkovským nářečím a situovaný do prostředí Alenteja mezi lety 1910 a 1979, vyvolal v těchto letech svou stálou stavbou, humorem a sarkasmem značnou pozornost.
Následovala další zajímavá díla, zahrnující Baltasar and Blimunda (Memorial do Convento, 1982), The Year of the Dead of Ricardo Reis (O Ano da Morte de Ricardo Reis, 1984), The Stone Raft (A Jangada de Pedra, 1986), The Gospel According to Jesus Christ (O Evangelho Segundo Jesus Christo, 1991), a Blindness (Ensaio sobre a Cegueira, 1995), což je dílo ve kterém autor upozorňoval na etické stanovisko „zodpovědnosti za své oči, když je ostatní ztratí.“ Saramago, skeptický ale solidární, uvažuje nad tím, zda je naděje, že lidskost žije, a má své místo ve světě tohoto tisíciletí.
Jose Saramago se stal prvním portugalským autorem, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
„Je jisté, že existuje obrovský nepoměr mezi materialistickými silami, které hlásají potřebnost války a silami morálními, které obhajují právo na mír, ale taktéž je jisté, že jedině vůle člověka dokázala v historii tyto síly učinit skutečnými, aby překonaly vůli ostatních. Nemusíme čelit nadpřirozeným silám, potřebujeme pouze další lidi, více lidí. Proto záleží na tom, abychom měli silnější vůli pro nastolení míru než pro nastolení války. Záleží na naší účasti ve všeobecné mobilizaci k boji za mír. Je to lidskost, kterou v životě obhajujeme, život dneška a zítřka, který by mohl být ztracen, když ho nebudeme bránit právě teď. Lidskost není řečnický obrat, je to schopnost cítit lidskou bolest, duchovní touha a zároveň je to nevyčerpatelná naděje. Když spojíme všechny naše síly, dosáhneme míru. Jak v nás samých tak i kolem nás.”
